Určitě jste už někdy v rámci kreslení narazili na slovo skicování. Možná jste přímo viděli sketchery při práci a řekli si, že to taky chcete umět. Nebo naopak vůbec netušíte, která bije. Nebo dokonce skicování nemáte rádi, protože … (doplňte si).
Ať tak či onak, pojďme se podívat blíž, co to skicování je a kam ho zařadit, abyste se mohli rozhodnout, jestli do Vašeho kreslířského života bude patřit (třeba ve formě online kurzu Urban Sketching).
Na začátek si pojďme položit otázku (samozřejmě jen na škále realistické kresby, nebudeme tady zabíhat do širších souvislostí možností umění obecně). Tu otázku jste si už možná někdy sami položili:
“Jak má vlastně “správně” vypadat hotová kresba?”
Má být k nerozeznání od fotky jako např. kresby od Roberta Longa nebo má být naopak jen črtou jako od Rembrandta? Která z těchto kreseb je oním “správným“ uměním?
Samozřejmě, že obě kresby jsou v pořádku, krásné a hotové. Jak je možné, že oba tyto přístupy můžou být rovnocenné? Rozdíl spočívá v tom, co je záměrem takové kresby.
Robert Longo chce diváka dílem okouzlit, na propracované uhlové kresbě velikosti 240 cm x 170 cm mohl strávit odhadem cca 150-200 hodin. Oproti tomu Rembrandtovým záměrem kresby lvice bylo nejspíš hlavně si ji rychle načrtnout a zachytit pro sebe co nejvíc informací, než se zvíře pohne – na kresbě velikosti 12 cm x 23 cm mohl strávit cca 5-10 minut.
Oba přístupy dokáží diváka ohromit, oba jsou správné a oba jsou těžké. Mnoho začínajících kreslířů si myslí, že “by jim stačilo” umět to jako Rembrandt. Jak asi tušíte, zas taková sranda to nebude. Pokud by to bylo tak jednoduché, měli bychom Rembrandtů v dějinách statisíce.
Jak dlouho trvá kresba?
Abyste lépe pochopili, jaké rozdíly v záměru, s nímž kresba vzniká, existují, pokusila jsem se to rozepsat do pomyslné časové osy. Pojďme si tedy říct, jak cca fungují časové poměry vůči záměru a tím pádem co od čeho chtít.
1) Skica/ črta/ též pohybovky
– trvá 5 – 30 minut (podle stylu a velikosti formátu). Slouží k rychlému kresebnému záznamu reality, ale též k vykreslení se – tj. schopnosti se uvolnit jak stylově, tak motoricky. Skicováním se kreslíř učí rychle vyhodnotit z reality to důležité, zaměřit se na celek a neulpívat na detailech.
Skicování bez “věcné” a studijní kresby samo o sobě člověka kreslit nenaučí, protože neumožňuje jít do hloubky prozkoumání reality. Nicméně, má smysl se mu pravidelně věnovat, protože jeho přínosy jsou pro komplexní ovládnutí řemesla naprosto nezbytné.
2) “Věcná” kresba
– cílem je nakreslit reálný motiv “věcně” – trefit se do formátu, zachytit proporce a rozvrhnout světlo+stín na objektech i na pozadí, to vše za omezené množství času, kdy typickým časovým rozmezím jsou 2 – 3 hodiny.
Typickým příkladem jsou kresby z večerních figurálek na českých školách, z nejrůznějších kurzů, kde se pracuje na kresbě jen jeden večer, nebo z hodin kresby na středních školách.
Takový přístup slouží především k nácviku rychlého “nasazování” motivu na papír, což je důležitá schopnost. Nevýhodou je, že když se tento přístup neprokládá se studiemi a skicami, student se v kresbě nerozvine plnohodnotně.
3) Studie/ Akademická kresba
– trvá 10 – 20 hodin, cílem je poctivé prozkoumání reality kresleného objektu. Kreslíř jde do hloubky, měří, opravuje, stínuje i šrafuje, má prostor věci hodně prokreslit a tím je pochopit.
Tento přístup je z dlouhodobého hlediska velmi přínosný, ale stojí mnoho času. Sama o sobě má však akademická kresba bez “věcné” kresby a skicování své limity a nerozvine studenta plnohodnotně.
Jistě si při pohledu na akademické kresby můžete říkat, jak jsou dokonalé (často opravdu jsou), nicméně jejich smyslem není monetizace, ale opravdu pouze a pouze studium 🙂.
4) Dotažená kresba
– dotažená kresba se od té studijní liší v tom, že jejím záměrem je finální produkt – dílo.
Tuto nuanci poznáte hlavně při výběru motivu (ten bude autorovi buď blízký/ nebo se jedná např. o zakázku), volbě kvalitní techniky i papíru (nikoliv baličák), kompozici a propracování. Výsledkem je monetizovatelná kresba.
Rozdíl mezi dotaženou kresbou a hyper/fotorealistickou je, že u té první je přiznaná kresebnost, tzn. jsou vidět šrafy či tahy. Časová náročnost u formátu 100x70cm je cca 40 hodin.
5) Hyperrealistická/ fotorealistická kresba
– kresba je k nerozeznání od fotografie a ani techniku nelze na první pohled určit. Smyslem takové kresby je finální, okouzlující, samostatné, autorské dílo, u něhož se předpokládá monetizace. Časová náročnost takové kresby je u formátu 100 x 70 cm cca 100+ hodin.
Kdybych to měla přirovnat ke sportu a cvičení, tak skicování je něco jako rozcvička, věcná kresba je podvečerní běh po rovince, studijní kresba je pravidelná posilovna, dotažená kresba je okresní přebor a hyperrealistická kresba je maraton.
Určitě Vám z dlouhodobého hlediska doporučuju si vyzkoušet první 4 možnosti, abyste si osahali rozdílné výsledky i přínosy pro Vás coby kreslíře. Ke komplexnímu osvojení kresby jsou důležité všechny přístupy. A protože je tento post věnovaný skicování, pojďme se na něj podívat blíž.
Co Vám skicování přinese
Teď už možná tušíte, že skicování je velká věc! Proč? Získáte v něm skvělý nástroj pro nejrůznější dílčí záměry a to nejen pro realistickou kresbu! Řekněme si, k čemu slouží:
- skicování slouží k rychlému kresebnému záznamu reality či myšlenky/ nápadu
- učíte se vnímat celek a rychle ho vyhodnotit, tj. skicování Vás vede k nelpění na detailu a odklonu od nimrání se s výsledkem, což je pro kreslíře nenahraditelný trénink
- můžete experimentovat při hledání vlastního stylu, dopřát si uvolněnou kresbu nebo můžete pustit ke slovu emoce
- nejde o přesnost, ale o rychlost a/nebo živost; jde o to vykreslit se!
Jak vidíte, je to opravdu obrovské penzum možných přínosů, které ze skicování můžete mít. Stojí to za to se k němu odhodlat. Na skicování je skvělé, že nevyžaduje specifické pracovní podmínky. Nepotřebujete k němu nutně zázemí ateliéru, naopak je skvělé, že skicování není vázané na místo, námět, velikost papíru ani techniku!
Můžete kreslit na výletě v nějakém historickém městě nějakou romantickou zapadlou uličku do skicáku A5 tužkou (tzv.“urbansketching“). Sednout si uprostřed lesa a skicovat si zátiší zurčícího potoka do skicáře A3 pastelem. Doma každý den poctivě trénovat 20 minut kresby čehokoliv, co máte na stole. Nebo si také jenom zaznamenat nápad na druhou stranu nákupního seznamu a ten pak rozpracovat do něčeho většího. Načrtnout si portrét spícího dítěte. Nebo chodit na figurální kresbu, kde budete kreslit na velké archy papíru rozmáchlými tahy tzv. „pohybovky“ (tj. když model každých 10-20 minut mění pozici). To vše a mnohem více Vám skicování umožní.
Jak začít se skicováním?
Možná se po všem výše zvýšeném ptáte, kdy je vhodné se skicováním začít? Zda se tedy nejdříve věnovat věcné kresbě, nebo té studijní, nebo naopak začínat skicováním? A je dobré skicovat pořád? Samé otázky, že?
1. Kdy začít se skicováním
Osobně si myslím, že není dobré začínat studium kresby rovnou skicováním, neboť to je hodně o zjednodušování. Pokud jste úplní začátečníci a začnete rovnou skicovat, tak vůbec nemůžete tušit, z čeho zjednodušujete a to Vám může navodit velkou frustraci.
Je častou touhou začátečníků, jimž se skicování líbí, být při kresbě uvolnění a zároveň dosahovat uvolněných výsledků. Jenže ono se špatně uvolňuje, když nemáte pevnou půdu pod nohama. Takové uvolnění bez předchozího nácviku základů člověka naopak stresuje a zústkostňuje.
Takže za mne – určitě je lepší mít nejdříve nějaké základy z věcné a studijní kresby a nejdříve po cca 3/4 roce kreslení začít se skicováním experimentovat (tento časový údaj je hodně individuální!).
2. Trénovat skicování současně s ostatními přístupy nebo odděleně?
Na začátek, když se skicováním začínáte (a máte k tomu už nějaký dobrý základ), je dobré se mu věnovat samostatně, protože si osvojujete novou dovednost. Takže klidně 2-3 měsíce jen skicujte.
Pak doporučuji si klidně vzít na čas odstup, aby se Vám nový skill trochu usadil. Až uznáte za vhodné (za mne zase po cca 3 měsících pauzy) už můžete začít provozovat přístupy paralelně.
3. Musím skicovat pořád?
Tady je řešení ryze individuální. Někdo si ze skicování udělá každodenní návyk a skicák nosí všude s sebou. Jiný bude zase naopak mít na skicování vyčleněný nějaký konkrétní čas v týdnu a dalšímu bude vyhovovat si dát jen párkrát do roka nějakou výzvu.
Do které skupiny patříte Vy, musíte zjistit jedině vyzkoušením všech možností. Za mne jsou určitě nejlepší pro takové zkoušení časově omezené výzvy, které Vám to odstartují. Při výzvě můžete zjistit, zda je to na Vás moc skicovat každý den, zda skicování vlastně vůbec někam zvládnete začlenit nebo jestli je např. měsíční výzva se svým koncem přesně to, co potřebujete.
Inspirujte se příběhem Lenky
Skicováním vede dlouhá cesta a moje tipy a tutoriály k jeho nácviku najdete v samostatné a troufám si říct, že metodicky nabušené kapitole online kurzu, na které jsem si dala opravdu záležet, protože mne štvalo, jak se skicování (ne)vysvětluje.
Jak taková cesta ke skicování může vypadat Vám chci ukázat na příkladu Lenky, mojí studentky víkendového kurzu. Té skicování skrze jednu naši ateliérovou výzvu změnilo život a skicování se jí stalo opravdu každodenní studnicí poznání, relaxu, psychohygieny, rozvoje atd.
Staňte se taky urbansketcherkou/rem!
U Lenky v průběhu let láska ke kreslení a skicování dospěla tak daleko, že se stala hlavní organizátorkou pražské urbansketcherské skupiny. Pokud byste si tedy skicování chtěli vyzkoušet, můžete se k této skupině přidat:
Je to bezpečný prostor pro experimenty, kde Vás mezi sebe rádi přivítají a užijete si s nimi spoustu sketcherské legrace :). A hlavně se rozkreslíte!
Mějte se kresleně!
Bára Maštrlová
